Inflace překonala nejhorší obavy

Inflace je obecně projev významně narušené rovnováhy cenové hladiny nad rámec běžného kolísání trhu. Může jít o inflaci poptávkového typu, tedy že nadmírou peněz v ekonomice dochází k tlaku převisu poptávky na rovnovážné ceny. Anebo mluvíme o inflaci nákladového typu, často dováženou, kdy firmy zvyšují výrobní ceny kvůli růstu cen vstupů (suroviny, práce, kapitál). Speciálním typem odchylky cen je zneužití monopolní pozice, kdy si firmy s výsadním postavením na trhu přivlastňují monopolní zisk.

V inflační ekonomice rostou ceny vstupů a dochází také ke zdražování spotřeby a znehodnocování úspor. V minulosti zaznamenala česká ekonomika vyšší inflace počátkem 90. let v rámci tzv. transformace. K další inflační vlně došlo v krizích v roce 1997 a 2008.  Speciálním případem je tzv. stagflace, tedy když dojde k souběhu růstu cen a stagnace výkonu ekonomiky. Podle aktuálních dat ČSÚ se zdá, že letos dosáhne inflace rekordních hodnot jako v roce 1993. Meziroční míra inflace v ČR vzrostla k 30. 6. 2022 na 17,2 procenta.

Cenová spirála se začala roztáčet už za minulé vlády. Dnes už prožíváme dvanáctý měsíc růstu cen v řadě, současná inflace zrychluje od července 2021. Ceny vzrostly už před válečným vstupem Ruska na Ukrajinu. Připomenu, že v únoru 2022 meziroční index spotřebitelských cen v ČR dosáhl 11,1 %. Vojenský konflikt na východě Evropy problém s inflací jenom zvýraznil a prodloužil. Také je pravda, že i když jde o problém mezinárodní (zvýšené ceny jsou v celém světě), tak v ČR dosahujeme hodnot vysoko nad průměrem EU.

To znamená, že ve srovnání s jinými zeměmi má česká ekonomika zvláštní strukturální a systémové problémy a že účinnost vládních opatření je nedostatečná. Těmi strukturálními problémy lze rozumět především nedostatečný vliv na výrobu a obchod s citlivými komoditami, jako jsou energie či potraviny. Problém je také v oblasti bydlení, kdy na realitním trhu v ČR vznikla bublina daná deformovanou nabídkou bydlení. Česká vláda pak je pasivní, pokud jde o rychlá regulační opatření, a nepřipravuje ani dostatečné zásahy proti systémovým příčinám zdražování.

Inflace pochopitelně vede k neplánovaným výdajům státního rozpočtu (zdražuje provoz státu a ze zákona jsou nutné alespoň minimální valorizace). Předmětem sporu jsou valorizace plateb za státní pojištěnce a kompenzační platby pro domácnosti postižené energetickou chudobou včetně stanovení tzv. sociálního energetického tarifu. Inflace také navyšuje příjmy státního rozpočtu, což zatím brzdí růst deficitu. Roste především inkaso nepřímých daní a nominálně roste daňový základ i u příjmů. Růst příjmů ale zaostává za inflací, takže jejich reálná kupní síla klesá.

Inflace bude zřejmě kulminovat ve třetím kvartálu letošního roku. Během prázdnin bude inflace zřejmě atakovat 20procentní hranici. Se začátkem topné sezony se očekávají další dopady energetické krize. Zejména tam, kde končí fixace smluv. Aktuálně nyní nejvíc rostou ceny potravin, např. ceny mouky vzrostly o 69,6 %. Zasažena může letos být životní úroveň většiny domácností. Zatímco během pandemie tržby v maloobchodě jen stagnovaly, teď se pod vlivem zdražování propadají. V květnu už byly o 7 % nižší, tedy o tolik lidi už nyní méně nakupují.

Pokud jde o řešení, vláda by měla najít v případě energií a vybraných potravin odvahu více využívat regulačních možností zákona o cenách. Z hlediska krizových rizik je důležité věnovat pozornost státním hmotným rezervám a zásobníkům paliv. Pokud jde o zdroje, nestačí jen využít dividend, ale je třeba rozhodnout o mimořádných daních pro velké korporace a zvýšit daňovou solidaritu s pomocí daňové progrese. Ze systémových kroků jde pak o to, dořešit fungování polostátního ČEZ, a urychlit dostavbu potřebných energetických kapacit. V neposlední řadě je žádoucí obejít předražené ceny na energetických burzách přímou vazbou na kontraktory.

Jiří DOLEJŠ