Třídění má smysl, zní z reklamy. Je to ale pravda? Je třídění efektivní? I když tři čtvrtiny Čechů třídí plasty, přesto je skutečně zrecyklována jen menší část z nich. Navíc objem plastového odpadu během covidu výrazně stoupl. Každý člověk v Evropě vyprodukuje zhruba 30 kilogramů plastů za rok. V Americe dokonce vychází 100 kilogramů plastového odpadu na osobu a rok. A takové množství odpadů je potřeba systematicky řešit. Řešení existuje více. Ne všechna ale jsou v našich podmínkách plně využívána.
Plasty trápí celou Zemi. Tento problém tedy neřešíme jen u nás nebo v rámci Evropské unie. K boji proti jednorázovým plastům se připojují i další země. Státy OSN se například dohodly, že jejich spotřebu výrazně sníží do roku 2030. Právě Indie a EU, ale také většina ostatních států chtěly přijmout odvážnější závazek a nejproblematičtějších jednorázových plastových výrobků se do roku 2025 zcela zbavit. Podle současného cíle stanoveného Evropskou komisí má být do roku 2025 recyklováno 50 procent plastových obalů v EU a do roku 2030 pak 55 procent.
Rozhodnutí ale podle ekologických organizací zablokovaly Spojené státy. Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu.
Navíc tento problém s tím, jak jsou lidé informováni o potřebě omezit a recyklovat plasty, nemizí, ale naopak v minulých letech dramaticky narůstal. Spotřeba plastových obalů výrazně stoupla právě v době proticovidových opatření. Nejen jednorázové roušky, plastové testy a jejich obaly, ale i obaly na potraviny, drogerii, oblečení a spotřební zboží, které si lidé často nechali posílat, způsobily, že ve městech vzrostl objem odpadu o 15 až 20 procent. Ve zdravotnictví dokonce až o 50 procent. Právě problém s odpadem ze zdravotnických zařízení poukázal na to, že v Česku chybějí spalovny, kde by bylo možné nerecyklovatelný (infekční) zbylý materiál zlikvidovat ve větším objemu.
I když 73 procent obyvatel Česka odpad pravidelně třídí a šest z deseti Čechů dokonce třídí veškerý odpad, který v domácností vyprodukují, nemá samotné třídění takový efekt, aby se celkově objem odpadu a následky jeho zpracování snížily. Problém je ve schopnosti odpad skutečně zrecyklovat a efektivně využít bez toxických zbytků.
Každý v České republice zná žluté kontejnery na plast. Zajištění systému sběru a recyklace obalů v ČR má na starosti firma EKO-KOM, a. s. Ta je podle zákona financována z povinných poplatků těch, kteří plastové obaly vyrábějí, či dovážejí. Firma EKO-KOM vybudovala velmi rozšířenou a fungující síť sběrových nádob. Na organizaci a svoz nádob vynakládá většinu svého rozpočtu, ale pouze šest procent svého rozpočtu dává na podporu samotné recyklace. Jak to tedy s recyklací odpadu je?
Firma v minulých letech ve výročních zprávách uváděla, že míra recyklace plastových obalů u nás vystoupila až na 69 procent. Do tohoto údaje ale zahrnula veškeré umělé hmoty, které byly ze žlutých popelnic dovezeny na třídicí linky. Číslo nijak nereflektovalo, že pouze menší část těchto plastů se podařilo zrecyklovat, část byla spálena jako alternativní palivo, nebo ve spalovnách, část putovala zpátky na skládky.
Co se tedy s odpadem děje? Obsah žlutých popelnic míří na třídicí linky, kde pracovníci vyberou umělé hmoty, které se dají dál prodat. Již delší dobu se ale jedná v podstatě pouze o PET lahve a duté plasty (například obaly od tekutých pracích prášků). A i u PET lahví je zájem jen o ty bezbarvé. Zbytek umělých hmot se recykluje obtížně, zvlášť v Česku, kde chybí recyklační kapacity.
Všechno, na co třídicí linky odbyt nemají, se dosud odváželo buď na skládku, nebo do spaloven. Tomuto zbytku se říká výmět a jeho podíl je překvapivě vysoký, na některých linkách může jít až o polovinu odpadu, který lidé vytřídili do barevných popelnic.
Jakékoliv pálení plastového odpadu, i když povede k výrobě tepla i elektřiny, zůstává masivním zdrojem skleníkového plynu CO2. A také po něm zbývá část původního objemu ve formě tuhého zbytku s množstvím toxických látek.
Recyklace je ale zároveň nejnáročnější a nejdražší způsob zpracování druhotné suroviny. Vyžaduje kvalitní vstupní (dobře vytříděný) materiál, pokrokovou technologii, velkou řadu pracovníků – a hlavně značné množství energie potřebné ke zpracování.
Helena KOČOVÁ
1 komentář
Všude píší je o třídění a sběru plastů jen půl pravdy. Když jsem do besedy na Dvojce o třídění plastů psal, co e s nimi děje po nasbírání, neopověděli mlhavě. Tady je pravda celá. ,
Komentáře jsou uzavřeny.