… jsme se rozjeli do pražských Radlic. Přivítala nás cedulka Vratislav Ebr, předseda Ebrovské uhnie. Na jeho vizitce stojí: Vratislav Ebr, nar. 20. 10. 1942 – zem. 29. 2. 2615. Spisovatel a sepisovatel. Čestný pacient motolské nemocnice, t.č. bez berlí, s chodítkem a bažantem.
O legraci s tímto kulturním referentem, legendárním smíchovským knihkupcem, osvětovým pracovníkem, nakladatelským redaktorem i autorem více než padesáti publikací, nouze není. Vráťu zdravíčko občas potrápí, on však komplikace bere stoicky, až optimisticky. Vzhledem k dočasně omezenému pohybu se v současné době netoulá mezi přáteli a kolegy z branže, neorganizuje populární autorské a zábavné kulturní večery v Salmovské literární kavárně nebo třeba v Divadle U Valšů. Alespoň má dost času na rozdělané další dva nové rukopisy.
Byt jako galerie
Od chodeb kvartýru přes obývací kuchyň až po Vráťovu pracovnu je vše »vytapetováno« portrétními fotografiemi i momentkami ze života spolupracovníků, kolegů a přátel. Jsou tu desítky grafik, kreseb i karikatur kumštýřů zvučných jmen. Vše parafováno autory a s věnováním Vráťovi Ebrovi. Konferenčnímu stolku kraluje pyramida rozečtených knih i rozestavená šachovnice Vráťovy oblíbené královské hry, kde právě vyřešil složitou úlohu – mat prvním tahem. Jak se to ale dělá, nám neprozradil. Ještě než jsme se dali do řeči, významně ukázal na tabulku oznamující, že je zde ZÁKAZ stěžování si na COKOLIV a HOVORŮ o NEMOCECH a POLITICE. V jeho pracovně se do posledního metříku zabydlely knihy. Poezie, próza, literatura faktu, konvoluty vybraných časopisů a magazínů. Regály od země až do stropu, jediné volné místo k sezení je u psacího stolu. Tam místo počítače je starý dobrý psací stroj značky Conzul. Na něm Vráťa Ebr nadatloval všech svých jednapadesát publikací.
Kartotéka kuriozit
Dalším velkým překvapením je objemná, půl století budovaná kartotéka, bez které by nebyl schopen autorsky fungovat. Stará, poctivá evidence předmětů jeho zájmů. Co karta, to základní i rozšířené údaje o těch či oněch, o zajímavostech a kuriozitách, o nejrůznějších událostech, datech a historkách z nedávné i současné doby. Jsou zde sbírky pořekadel, lidového humoru a více či méně slavné výroky nejen slavných kolem nás.
Vráťa, jako mnozí z dříve narozených, již nemá chuť objevovat kouzlo a neomezené možnosti internetu, a tudíž netráví hodiny brouzdáním po netu… Vše, co potřebuje, má seřazené nejenom abecedně, ale i podle řady dalších klíčů. A tak se kupříkladu z jeho bohatého archivu zrodila i jedna z nedávno vydaných knih Opravník omylů v názvech pražských ulic (nakl. PAPAVER 2021). Jak poznamenal spisovatel a publicista Josef Hrubeš: »…vývoj pojmenování náměstí, ulic a dalších veřejných prostranství je mimořádná pragensistická disciplína, ve které se velkou měrou promítají dějiny Prahy, a to nejen v politické rovině…«
Narozen na popravišti
V Opravníku omylů… se Vráťa věnuje i těm, kteří za heydrichiády i během nacistické okupace zaplatili svými životy. K tomuto smutnému kusu naší historie má osobní vazby. Jak vzpomíná ve své autobiografické knize, kterou napsal ve spolupráci se spisovatelkou a kamarádkou Marií Formáčkovou (nakl. BONDY 2014), jeho maminka byla jako sestra parašutisty Josefa Valčíka odsouzena na smrt. Krátce předtím, než vydechla naposledy, se jí narodil syn. Jeho otce nacisté popravili tři dny po jeho narození. Vráťa se dostal do náhradní, nové rodiny paní Vlasty a pana Stanislava, kteří ho zaplavili láskou, jako by byl vlastní. Díky nim a jejich péči vyrostl v úspěšného muže se vztahem k divadlu, hudbě, výtvarnému umění i literatuře, knížkám a jejich tvůrcům. To se posléze odrazilo v jeho činnosti a profesích, kterým se náruživě věnuje s optimismem jemu vlastním, se smyslem pro humor, ať již slovním, kresleným, beze slov i situačním. Vráťa Ebr je navíc sám šiřitelem dobré nálady, se škodolibými ohníčky v moudrých očích a obličejem povětšinou prozářeným dobrosrdečným úsměvem.
Peníze nebo prachy?
Veselá je i jeho knížka Peníze nebo prachy?, která vyšla před časem v nakladatelství Krigl v populární humoristické barevné edici tzv. Veselých knížek s nadtitulem Drbna s IQ. Publikaceje plná drbů o bankovkách i mincích, i úsměvných historek a výroků známých osobností o podvodech, krádežích, trestech a finančních omylech. Příspěvky Vráťa vybral, zařadil a sestavil a zdařile je ilustroval kreslíř-humorista Karel Benetka.
Na »udrbanou edici s IQ« navazuje série malých knížek kapesního formátu, která je obohacena spoustou kreslených anekdot. Do nich přispěli známí spisovatelé, herci, zpěváci i výtvarníci, kupříkladu Josef Fousek, Halina Pawlovská, Jiří Žáček, Valerie Zawadská, Zdenka Lorencová, Josef Velčovský.
Osm desítek osobností našeho kulturního, společenského a vědeckého života Vráta též oslovil v knižní mozaice postřehů z pera svých přátel pod názvem Jaroslav Seifert. Jejich vzpomínky na jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu jsou často vedeny z nezvyklého úhlu pohledu. Tím pádem nám o velkém českém básníkovi řeknou mnohem víc, než školní hodiny literatury.
Ebroviny
Vráťa Ebr sice nepřilnul k počítači a internetu, ale to mu nebrání, aby nebyl šéfredaktorem kulturního internetového měsíčníku Ebroviny. S hrstkou přátel, redaktorkami Evou Krpejšovou, Marií Chrobákovou a Vlastou Cibulovou, již tři roky pravidelně připravuje měsíc co měsíc kresleným humorem hojně ilustrovaný list plný rozhovorů, recenzí, článků, nejrůznějších kulturních tipů a pozvánek, najde se místo i na horoskop. Měsíčník láme a graficky vyšperkovává Michal Bukovič. Ten pracuje i pro legendárního muzikanta, skladatele a výtvarníka Laca Décziho, kterému navrhuje a zpracovává mj. též plakáty na koncerty. Jak redakce, tak i autoři pracují pouze za dobré slovo a pocit z dobře vykonané práce.
Ebroviny, tento netradiční internetový měsíčník, je zdarma rozesílán na více než dva tisíce emailových adres. Práce je to leckdy lopotná, tedy z redakčního pohledu, protože Vráťa své články naklepe na psacím stroji, ochotná kolegyně ho přepíše na počítači, další ochotný kolega zalomí a graficky upraví. Řadový čtenář, který nemá ponětí o výrobě periodik, jen nevzrušeně mávne rukou. My však, co víme, o čem je řeč, jen dodáme: Práce jako na kostele…!
Že by se snad Vráťa na stará kolena přece jen s počítačem spřátelil, ale asi nehrozí. I když klávesnice počítače kopíruje klávesnici mechanického psacího stroje a jde jen o zvyk, především na to ale tradičně nemá čas. Právě teď má rozdělané dva rukopisy a Slovník osobností naší prózy i poezie o velkém počtu hesel – cca 424 jménech, kde bude i mimořádně zajímavý blok tzv. »škůdců české literatury«. Na koho se v avizované encyklopedii můžeme těšit? To už bude námětem našeho příštího setkání v pracovně neúnavného Vratislava Ebra.
Ročník dvaačtyřicátý…
Vráťa Ebr slaví narozeniny sice 20. října, ale přesné datum narození nezná. Jeho maminka Františka Sívková byla po porodu převezena nacisty do vyhlazovacího tábora Mauthausenu, kde byla popravena. Dítě putovalo do kojeneckého ústavu v Krči, kde se ho s koncem války ujali manželé Ebrovi. Ti mu dali jméno Vratislav, snad podle data, kdy si ho přinesli domů…
Z kulturního referenta se vyklubal úspěšný knihkupec a neúnavný organizátor kulturních a společenských akcí. Tento »sepisovatel«, jak sám sebe nazývá, vedl již za socialismu smíchovské Arbesovo knihkupectví, kterému vtiskl pečeť pražské Mekky milovníků knihy. Byl to čas vysokých nákladů i honorářů, kdy např. poezie běžně vycházela ve čtyřicetitisícových nákladech. Prodejna knih na »Arbesáku« (Arbesově náměstí) se stala svébytným centrem, kde se konaly gigantické autogramiády pod Ebrovou taktovkou. Na besedy s autory, křty knih i nejrůznější happeningy se stály fronty. Žádný knižní veletrh se nemohl obejít bez jeho přítomnosti a doplňkových akcí. Po Listopadu byl Vráťa, jako další knihkupci, konfrontován s tvrdými praktikami neviditelné ruky trhu…
Tento milovník výtvarných bibliofilií, citátů, slovních hříček a poezie je autorem či spoluautorem jedenapadesáti knižních titulů. Například Všechny krásy Prahy, Drobničky z Prahy, Sranda po životě, Ta naše povaha česká či Od andulky k volovi, Postelové radovánky nebo O seniorech, optimismu a pesimismu. Většinu titulů ilustrovali naši přední výtvarní umělci. To platí o i Ebrových stolních kalendářích, jako Toulání českými městy, Zajímavosti z české historie nebo Muž a žena…
Ivan ČERNÝ
FOTO – Jiří VLASTNÍK
