Cyklus Z klementinských pokladů pokračoval v Národní knihovně přednáškou Hlaholské písemnictví v Čechách za vlády Karla IV. a Václava IV. Ředitel Slovanského ústavu Akademie věd ČR Václav Čermák upozornil, že po vyhnání stoupenců slovanské liturgie na konci 11. století se u nás hlaholskému písmu nikdo nevěnoval 250 let. Přesto neupadlo zcela v zapomnění, protože vykázaní kněží a mniši se uchýlili na jih Evropy a zde ve své práci pokračovali.
Dobrodružný útěk v rybářské loďce
Někdy vede k důležitému rozhodnutí krkolomná cesta. Lze předpokládat, že o následovnících sv. Cyrila a Metoděje v Chorvatsku mladý markrabě Karel nevěděl. Až vypukla válka mezi Lombardskými a Karel se tam potřeboval dostat. Jenže tehdy ho rakouský vévoda nepustil přes své území a doprovod mu poskytl až uherský král. Markrabě se vydal do Chorvatska, odkud se chtěl do Itálie přeplavit. Jenže benátští kapitáni, přestože se prohlašovali za přátele, ucítili možnost zisku z výkupného. Jejich lodě obklíčily tu Karlovu. Chytrý markrabě poslal své lidi vyjednávat a uprchl. Líčí to ve svém životopise Vita Caroli: »A zatímco s nimi mluvili krásnými slovy, spustili jsme se dvířky lodi do malé rybářské bárky s řečeným Bartolomějem a Janem z Lipé. A přikryti pytli a sítěmi propluli jsme jejich loděmi a přistáli jsme u břehu mezi rákosím.« Pak se trojice vydala pěšky do Aquileje, kde byl syn Jana Lucemburského přivítán. Karlovi ale nestačilo jen uniknout. Setkání s Bartolomějem Frankopanem, pánem z Krku a Senje, pro něho mělo velký význam. Patrně právě tehdy se od něho dozvěděl, že podle papežských privilegií směli biskupové, kněží i mniši používat pro římskou liturgii církevní slovanštinu nejprve od roku 1248 v Senji a od roku 1252 na Krku.
Založení unikátního kláštera
Karel ctil přemyslovské předky z matčiny strany. Jedním z činů pak bylo i založení unikátního kláštera v Praze, inspirovaného chorvatskou zkušeností a navazující na praxi za přemyslovských knížat. Už roku 1346 požádal papeže Klementa VI. o povolení založit klášter se slovanskou liturgií. Svatý otec svému chráněnci nedokázal tento »rozmar« odepřít, ale vymínil si, že půjde o jediné zařízení v říši. Vytlačovat latinu z obřadů místními jazyky nehodlal. Prvním opatem Slovanského kláštera byl jistý Jan, původem z Chorvatska. Brzy se ale k těmto benediktinům přidávali i čeští řeholníci. Karel přikázal, že se zde smí psát pouze hlaholicí. Václav Čermák v přednášce upozornil, že mnohým řeholníkům dělalo potíže plnit panovníkovy podmínky. Uvedl třeba, že v jednom spisku objevili latinské přípisky psané v povinné hlaholici. Žáci si stěžovali, že zkoušky jsou příliš těžké. Do opisování slovanských knih se pouštěli i laici. Písař Jan získal za to odměnu 10 marek za rok a stejná byla přislíbena i jeho potomkům. Takže nemohlo jít o církevního představitele.
Kodexy se používaly na vazby knih
Ve Slovanském klášteře, později zvaném Emauzy, vznikalo hodně hlaholských rukopisů. Z většiny se ale dochovaly jen zlomky. Zdejší knihovna se uchovala až do roku 1611, do vpádu pasovských. Václav Čermák vyprávěl, že se v klášteře schoval jeden z ozbrojenců a rozlícený dav se ho vydal hledat. Při té příležitosti poničil zařízení. Vzácná díla byla odvezena. Některé kodexy se uchovaly na farách, ovšem v době rekatolizace nemohly být používány. Drahý pergamen ale bylo škoda vyhodit, a tak se z něho vyráběly vazby latinských knih. Asi nejvíce zlomků našel Karel Jaromír Erben na farnosti v Praskolesích. Rukopisy se dostaly i do malých obcí, jakými byla třeba Slovanská Lhota. Její název napovídal, že patřila pod Slovanský klášter. Těžilo se tu pro něj dřevo. Příběh hlaholského písemnictví je tedy delší, než někteří předpokládali.
Miroslava MOUČKOVÁ
FOTO – autorka
- Přednáška o hlaholském písemnictví
- Česká bible hlaholská z roku 1416
- Přípis ze 16. století
