Národní knihovna v Praze ve své galerii uspořádala výstavu Ošklivé rukopisy Kříže z Telče. Tento pilný písař žil v letech 1434-1504. Opsal a opatřil poznámkami více než 25 tisíc stran textu. Jak napovídá název výstavy, s úhledností písma si hlavu nelámal. Působil totiž v době, kdy krásné iluminované rukopisy psané na pergamenu sice ještě vznikaly, ale vytlačoval je levnější papír. Používali ho nejen písaři, ale také již tiskaři. Souběžně tu tedy existovaly tři druhy velmi rozdílných svazků.
Vítaný přivýdělek
Patrně nejaktivnější písař tehdejší doby působil jako student městské školy ve Žďáru nad Sázavou, učitel v Soběslavi a Roudnici nad Labem a jako student pražské univerzity. Brzy zjistil, že psaním se dá slušně přivydělat. V pozdním středověku to však neznamenalo, že by jen obkresloval písmena předlohy. Do textů zasahoval. Třeba vynechával celé věty a nahrazoval je jinými, které mu připadaly příhodnější. Psal česky i latinsky. Své práce si vážil a nabádal k tomu i ostatní. K jednomu textu třeba připojil poznámku: »Ten, kdo mě tu přepsal, Křížem z Telče se zval. A kdo aspoň tuší, jakou dá psát práci, o to větší úctou písaři ji splácí.« A skromností zřejmě netrpěl, protože v jednom kolofonu (krátký text na konci knihy), který je zde vystavený, napsal své jméno podstatně větším písmem než jméno autora spisu.
Dřív ztratí Seina rybičky
Jako student psal na zakázku různé texty, třeba seznamy přísloví. V té době vznikala i řada mizogynních průpovídek odrážejících tehdejší pohrdání, dokonce i nenávist k ženám. V archivu se uchovala například tato: »Žena než přestane klamat a vylhané než nechá býti, dřív ztratí rybičky Seina a celičký svět vlnobití.« Kříž z Telče jako katolík jistě tyto názory sdílel a přidával k nim i veršíky o vikleficích, čili ženách vyznávajících kališnickou víru. Jedna z nich prý slíbila panicovi, že ho vyučí v bibli: »Dvě kapitole vyloží, pěkné, velmi okrouhlé, k hruškám byšta podobné a tak velmi bílé.« Co následovalo, netřeba dál rozvádět. Střet mezi převládající kališnickou vírou a menšinovým katolictvím se zřejmě projevil i v tom, že písař studia nedokončil. Alespoň o tom neexistuje žádný záznam.
Co má dostat iluminátor
Na výstavě ukazují také repliku pomůcky k biblické historii. Používal ji i Kříž z Telče, který působil zejména jako kazatel na různých místech. Dlouhý list papíru se postupně navíjí a zájemce tak může sledovat a učit se rodokmen od Adama ke Kristu. Podobné pomůcky se kreslily rovněž na stěny školních učeben. Ovšem středověcí písaři se dokázali i pořádně rozčílit, když se jim nelíbila práce jejich kolegů. Svědčí o tom nevybíravá poznámka, která kritizuje výzdobu jednoho kodexu: »Daj iluminátorovi hovno nebo šišku.« Nicméně Kříže z Telče to netrápilo, protože jemu šlo o zápis, nikoli o krásu textu či maleb, jimiž ho někdy sám doplňoval.
Nejspíš nejvíc známým rukopisem, který se zachoval pouze v jeho opisu, je traktát Orthographia Bohemica (Český pravopis), často připisovaný Janu Husovi. V něm se navrhuje nahradit spřežky diakritickými znaménky. Na podzim roku 1478 se Kříž z Telče rozhodl vstoupit do augustiniánské kanonie v Třeboni a přinesl s sebou i část svých rukopisů. Jeho práce tvoří rozsáhlou sbírku, která ukazuje šíři námětů a různorodost tvorby tohoto období. Výstava potrvá do 19. března.
Miroslava MOUČKOVÁ
FOTO – autorka
