Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem
Mnoho občanů velmi překvapil předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, když před prvním kolem prezidentské volby během televizní debaty kandidátů odstoupil z voleb a vyzval své potenciální voliče hlasovat pro kandidátku, jež je ze stejného těsta jako vládní pětikoalice. Jak jste to komentoval vy?
Řekl bych, že Josef Středula svou kandidaturou na prezidenta České republiky sehrál velmi trapnou roli. Dokonce se dá i říci, že skoro až hloupou. Vždyť tímto svým rozhodnutím kandidovat do funkce hlavy státu ve své podstatě odbory ztrapnil, a to u řadových odborářů i v očích veřejnosti. To není pro něho zrovna dobrá vizitka.
Navíc svou kandidaturu vyhlásil v dubnu loňského roku, tj. přímo v průběhu jednání VIII. sjezdu ČMKOS, kdy ho delegáti a delegátky sjezdu znovu zvolili do čela této odborové centrály proto, aby v této své vysoce odpovědné funkci hájil zájmy zaměstnanců a zaměstnankyň v ČR.
Víte, jaký dojem na mě učinilo celé to »divadlo na sjezdovém pódiu«? Prostě že jeho prezidentská kandidatura má jasný cíl – »vyšplhat se po zádech« řadových odborářů a odborářek do nejvyšší státní funkce v naší zemi.
Mimochodem, tím by překonal jiného představitele odborů, který kdysi zastával funkci druhého muže ve státě. Mnoho řadových odborářů si však myslí, že tímto vyhlášením své prezidentské kandidatury mu šlo jen o »koryto«. Za sebe k tomu mohu jenom dodat, že toto jeho jednání a chování považuji za urážku poctivé práce všech našich odborářů.
Vy jste o nějaké uplatnění v politice, jako odborář, neusiloval?
Víte, více než tři desítky let, co pracuji v odborech, nesouhlasím s tím, aby představitelé odborů usilovali o zvolení do státních a politických funkcí. Podle mne by měli nejprve zanechat všech odborových aktivit a poté, jako řadoví občané, by mohli kandidovat. Jsem toho názoru, že takovéto kandidatury odborářů do vrcholové politiky, a bylo jich v naší zemi několik, našim občanům nic nepřinesly. Jakmile se tito odborářští »bossové« ocitli ve vrcholných politických a státních funkcích, tak se na odbory, tedy na řadové odboráře, ale tím i na občany, vždy vykašlali…
Do této hry některých bývalých odborářských celebrit plně zapadá i celá naprosto nepovedená kampaň Josefa Středuly v rámci prezidentské kandidatury. Důkazem je i nevydařená demonstrace 8. října na Václavském náměstí. Svou masivnější neúčastí na demonstraci odboráři jasně vyjádřili, co si o jeho kandidatuře myslí.
Hovořil jste o názorech mnoha řadových odborářů, kteří vyjádřili svůj nesouhlas se Sředulovou kandidaturou. Máte nějaké poznatky, jak se na to dívají představitelé odborových svazů sdružených právě v ČMKOS?
Pokud vím, tak například předseda Odborového svazu dopravy Luboš Pomajbík, který vždy patřil k těm odborářům, o nichž bylo slyšet, jak hájí zájmy zaměstnanců, tak i on s touto prezidentskou kandidaturou Josefa Středuly nesouhlasil. Před několika dny se k tomu vyjádřil i mediálně, když konstatoval, že předsedu ČMKOS před kandidaturou osobně varoval a zároveň mu navrhl, aby kandidoval jako občanský kandidát, nikoliv z pozice předsedy odborové centrály. Josef Středula však doporučení předsedy jednoho z nejvýznamnějších odborových svazů u nás ignoroval.
Zároveň k tomu Luboš Pomajbík dodal, že celá tato prezidentská kampaň působila na veřejnost jako osobní zájem a ambice jednotlivce, bez ohledu na zájmy odborů. Podle něho se v naší společnosti důsledky této kandidatury projevují, a ještě budou projevovat, a to především formou kritiky členů odborů, ale i krizí důvěry řady našich občanů v odbory. Načež Luboš Pomajbík dodal, že tvářit se, že problémy neexistují, není možné, jelikož dříve nebo později je odbory budou muset řešit, a to možná v podstatně složitější situaci.
Myslím, že Luboš Pomajbík svůj názor vyjádřil veřejně. Jsem přesvědčen, že se svým názorem v řadách dalších odborových funkcionářů není sám. Jen to zatím nikdo z těch, kteří si to také myslí, nechtěl říct nahlas. Odboráři si to zatím sdělují mezi sebou telefonicky či mailem.
Zpět k Danuši Nerudové, neúspěšné kandidátce s podporou vládní pětikoalice. Soudím, že vás překvapilo, co od ní zaznělo – že ji se Středulou spojuje sociální cítění.
Ano, to udivilo mnohé lidi u nás. Myslím, že následné doporučení »volte Danuši Nerudovou«, když Josef Středula odstupoval z voleb jen několik dní před prvním kolem, bylo neúnosné a, řekl bych, i ubohé. Jenom připomenu její působení coby předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody při ministerstvu práce a sociálních věcí. To celé bylo, když použiji slušné slovo, trapné. Vzpomeňte si na její častá mediální vystoupení, jak neustále veřejnosti tvrdila, že komise pracuje na důchodové reformě, což měla být »velká událost«. Ta se však nakonec ani nekonala. Řekl bych, že již tehdy jí šlo v podstatě o výrazné mediální zviditelnění, což podle mého názoru mohlo být i jakousi předehrou k tomu, aby o něco později svou kandidaturu na Hrad vyhlásila.
V médiích ale tehdy vystupovala jako úspěšná ekonomka, která je rektorkou Mendelovy univerzity v Brně…
No právě. Když k tomu připočteme i její problémové působení ve funkci rektorky Mendelovy univerzity, tak Právnická fakulta Západočeské univerzity v Plzni může jen blednout závistí. Prostě někdo veřejně podváděl, a přitom ještě kandidoval na prezidenta republiky, jako by se nic nestalo. Zároveň i lhali o tom, že je vše v pořádku, že zahraniční studenti obdrželi své doktorské diplomy v naprostém pořádku. Jenže pár dní po volbách Národní akreditační úřad při ministerstvu školství odebral této univerzitě akreditaci pro doktorské studijní programy ve vzdělávání ekonomických věd. Přičemž Rada zároveň odebrala univerzitě možnosti uskutečňovat doktorské studijní programy Ekonomika a management v českém i anglickém jazyce. K tomu jenom dodám, že paní Nerudová před tím, v rámci své obhajoby postupu univerzity, tvrdila, že to bylo v jejím ekonomickém zájmu, protože zahraniční studenti si své studium platili.
Ve svém veřejném prohlášení jste upozornil také na to, jak velice rychle byly utraceny ze Středulova kandidátského transparentního účtu miliony korun. Co si o tom myslíte?
Na tuto otázku by měl nejspíše odpovědět Josef Středula sám. On totiž zhruba týden před svým odstoupením z prezidentské kampaně obdržel na svůj transparentní účet pět milionů korun od olomouckého miliardáře a člena ODS Richarda Benýška a za několik dní je vyčerpal. Údajně mělo jít o peníze pro fotografa kampaně. Lidově se tomu říká »vybílení« účtu. Tedy vyčerpat účet s pěti miliony korun během jednoho týdne, a to až do dna, to je opravdu unikum. Připomíná mi to, jako když Odborový svaz KOVO před lety prodával jednu nemovitost v centru Prahy, a přitom se někde »vypařilo« cca 100 milionů korun…
Proč jste se tak kriticky a ostře vymezil vůči šéfovi jiné odborové centrály? Jistě se znáte léta a na mnoha akcích odborů jste spolupracovali, včetně tripartity, nebo ne?
Bohužel, nakolik jsem poznal Josefa Středulu, on jako předseda ČMKOS nikdy kolektivně nevyjednával. Když si vzpomenu na jeho nápady například na jednáních tripartity či při jiných odborářských akcích, tak jeho doporučení byla ve své podstatě nereálná a nikdo se jimi neřídil, a prakticky ani neřídí. Pokud šlo o návrhy na řešení situace, například i z jiných odborových svazů, tyto návrhy blokoval s tím, že nebyly jeho vlastní.
Můžete být konkrétní?
Příkladem je vyjednávání o výši minimální mzdy pro letošní rok, kdy odmítal návrhy na kompromisní řešení. Výsledkem byla částka nižší, než by byl dojednaný kompromis. Zároveň je pro něho charakteristické, že když je nějaký problém, tak na veřejnosti plamenně hovoří, zejména na kamery, jak všem pomůže. Když však kamery vypnou a novináři odejdou, potom nic konkrétního nedohodne. Řekl bych, že ani nic nevyřídí.
Můžete to však takto tvrdit? Vždyť nedávno se Josef Středula zúčastnil prvního dne stávky v žateckém Nexenu. Z televizních záběrů bylo vidět, že ho tamní zaměstnanci nevypískali.
K tomu mohu jenom říci, že než se před několika lety stal předsedou ČMKOS, tak od počátku 90. let zastával funkci předsedy Odborového svazu KOVO. To je u nás početně nejsilnější odborový svaz, což se plně odráželo v tom, že patřil k nejvýznamnějším představitelům odborů. Dá se říci, že od té doby ve svých veřejných prohlášeních, zejména pro média, velmi razantně hájil zájmy zaměstnanců v kovoprůmyslu. Postupně si tím získával popularitu mezi odboráři i řadovými občany. Byl mediálně velmi známou osobností, což se vystupňovalo poté, kdy stanul v čele ČMKOS.
K tomu mohu ještě poznamenat, že mi vadí, když novináři často používají obecná vyjádření typu »Středula, předseda odborů« či »Středula, předseda odborových svazů« apod. To není správné, protože jsou různé odborové centrály a Josef Středula je předsedou jen jedné z nich, Českomoravské konfederace odborových svazů.
Když hovoříte o tom, že předseda ČMKOS svou kandidaturou na prezidenta poškodil odbory v očích veřejnosti, jak se s tím podle vás dokážou odbory vyrovnat?
Jedině tím, že se odbory, a tím také i jejich vrcholní představitelé, budou věnovat svému hlavnímu poslání, jímž je ochrana zájmů zaměstnanců. Vždyť právě kvůli tomu odbory vznikly. Ostatně po celých více než 30 let od »sametové revoluce« počet odborářů u nás postupně klesal. A přitom kdykoliv se v naší společnosti začaly projevovat vážné hospodářské problémy, byly tu vždy odbory, které stály na straně pracujících a hájily jejich zájmy, ať již jde o zvyšování platů a mezd, či o zlepšování pracovních a sociálních podmínek. Ukazuje se totiž, že na pracovištích, kde odbory působí, mají zaměstnanci vyšší platy a mzdy než ve firmách, kde odbory nejsou. V posledních letech si toho všímají i mnozí zaměstnanci, a proto odbory zaznamenaly příliv nových členů. To by si naše veřejnost měla uvědomit. Ale jak, když pro mnohá média odborová práce není až tak zajímavá? Proto o těchto skutečnostech neinformují, maximálně když dojde ke stávce, jako tomu bylo právě v žateckém Nexenu.
Ještě se vrátím k Josefu Středulovi. Poté, co nezvládl prezidentskou kandidaturu a odkázal voliče na kandidátku, jež s odbory nemá nic společného, mohu jen konstatovat, nechť si svoji ostudu nese sám a netahá do toho ostatní odboráře. Podle mého názoru by předsedové odborových svazů v rámci ČMKOS neměli k tomuto vývoji zůstat lhostejní a měli by si dobře rozmyslet, jak budou na vzniklou situaci dále reagovat. Vždyť J. Středula svým jednáním vytvořil v odborech krizi, čímž například velmi ztížil pozici odborů v tripartitě. Řekl bych, že jeho setrvání v čele ČMKOS je neúnosné.
Monika HOŘENÍ
S přispěním Miroslava SVOBODY, Odbory.info
