Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s podnikatelem, matematikem a bývalým vojákem Pavlem Benešem
Máte preference pro volbu prezidenta ČR? Mezi »top« kandidáty, kteří jsou stále mediálně upevňováni ve vědomí voličů, patří i Petr Pavel, váš někdejší spolužák z elitního kurzu pro vojenské zpravodajce, který jste spolu započali v roce 1988.
Pro mě ten, kdo kandiduje na úřad hlavy státu, musí být poctivý. Ano, může mít škraloupy, ale musí je objektivně vysvětlit. Musí hrát s otevřenými kartami. A Petr Pavel dosud o své minulosti zveřejnil jen některé dokumenty. Tak takového prezidenta jistě volit nebudu.
Pavel se obhajuje, že po listopadu 1989 sloužil již české armádě a NATO a že to je legitimace být hlavou státu. Podívejte, já jsem v polistopadové armádě nechtěl být, protože jsem přísahal jen jednou – přísahal jsem ČSSR a jejímu lidu. Takto přísahali i jiní vojáci, mezi nimi i Petr Pavel. Povšimněte si, že nepřiznal, že přísahal Varšavské smlouvě, a neodpověděl na mnohé nejasnosti. Bagatelizuje to, čemu se učil ve škole pro budoucí vojenské špiony – používá dokonce výrazu, že se učil plazit bahnem – to ani náhodou! Není to nic jiného než mlžení, které nese znaky záměrného zatajování všeho toho, co by mohlo vadit jeho kariéře. A tímto mlžením, zatajováním ve své podstatě, chce či chtěl získat výhodu. Říkat jen to dobré a záměrně vynechávat nebo zatajovat to ostatní, to je přece forma dezinformace.
Mě se lidé ptají, když o Pavlovi diskutujeme, »a ty máš čistý blacklist?« Nemám, odpovídám, ale já nekandiduji na Pražský hrad!
Před časem jste poskytl své názory deníku Právo a reakcí z Pavlova týmu bylo, že jde jen o osobní spekulace a že počítá s tím, že se budou v kampani objevovat lidé, »kteří udělají cokoli, aby dosáhli svého politického cíle, a to šířením pomluv.« Máte nějaký politický cíl?
Nikoli. Já se věnuji podnikání, byl jsem starostou malé obce na Lounsku. I zde jsem vystupoval jako člověk, kterému šlo o zlepšení kvality života. Za mého starostování jsme do obce přivedli vodu, rekonstruovali komunikace, dětské hřiště a další občanskou vybavenost. Jen mi jako člověku a bývalému vojákovi silně vadí Pavlovo mlžení, protože důstojník nelže a, je-li to generál, o to více by měl uznávat, když nic jiného, důstojnickou etiku. Takového prezidenta opravdu ne.
Za Petra Pavla se naopak postavili jiní vaši spolužáci z kurzu.
Ano, například generál Pavel Zůna. Jenže to byl Pavlův zástupce, když šel ve své kariéře nahoru. Další byl Jaroslav Gofjár.
Víte, i tímto Pavel ukázal, že není kompetentní a ani profesionál. Ve zpravodajské činnosti kdybyste tohle, paní redaktorko, udělala za normální situace – tedy toto vyzvání a odkrytí svých kamarádů, aby jimi byl veřejně podpořen, tak by to byl trestný čin. Pavel rozkryl další dva lidi, o kterých jsem dosud nehovořil.
Ono to vypadá, jako že Petr Pavel byl vojákem jen krátce před listopadem 1989, ale on má v materiálech uvedeno, že vojákem z povolání byl od 1. 1. 1980.
Ano, to nastoupil na vysokou vojenskou školu. Víte, po jejím absolvování žádné velké výsledky nepředvedl. Já jsem nastoupil hned na štáb pluku, kde jsem po roce zastával funkci náčelníka výzbrojní služby pluku, on byl dva roky velitelem čety. Od svých nejbližších nadřízených neměl podporu, což dokazují jejich stanoviska pod jeho žádostí na kádrové opatření – nedoporučují ho. Jen od těch »nahoře«, kde byl znám jeho otec, plukovník na správě Západního vojenského okruhu, agent vojenské kontrarozvědky Josef Pavel. Můj názor je ten, že kdyby neměl tuto protekci díky otci, tak by se do elitního kurzu pro zpravodajské důstojníky nedostal.
Mě na elitní zpravodajský kurz doporučili dva nadřízení mého útvaru, ale Petr Pavel takové doporučení nedostal. Doporučil ho až velitel Západního okruhu Mojmír Zachariáš a další vysocí generálové.
Jak se choval Petr Pavel po 17. listopadu 1989?
My jsme bydleli v konspiračních bytech ve Vršovicích v tzv. Ďolíčku a čekali jsme, jestli jde o exces, a tedy se vrátíme ke své práci, nebo ne. Celkově nastal v armádě chaos. Podle všeho se Pavel dokázal v nové době zorientovat a vyšvihl se. Prostě pro Petra Pavla platí: Za kariéru všechno!
Jako důkaz mohu nabídnout jeho kariéru v KSČ. Hned v prvním roce služby u útvaru se stal členem výboru ZO KSČ útvaru, poté, jak známo, byl předsedou základní organizace v uvedeném postgraduálním studiu.
Jako určitou typickou situaci, která měla cosi vypovědět o Pavlovi, považujete »epizodu« ze září 1989, kdy jste byl předvolán na ZO KSČ a tázán, co jste při neformálním rozhovoru se spolužáky myslel svým názorem o petici Několik vět. U této schůzky byl přítomen i Pavel?
Při tomto mém předvolání »na kobereček«, kde jsem byl pokárán, byli přítomni tři lidé. Myslím, že u toho Petr Pavel byl, ale je to už 33 let. Stoprocentně mé předvolání vycházelo z jeho popudu. Na výboru KSČ jsem řekl, že se »zamyslím sám nad sebou«…
V Hyde parku ČT Pavel řekl, že nikoho svou činností nepoškodil. A v jiném rozhovoru pro časopis Vlastní cestou uvedl: »Kdybych svoje členství využíval ke kariérnímu růstu, poškození někoho jiného, bylo by to jiné, to se ale nikdy nestalo.« Vidíte to tak i vy?
To, že Petr Pavel vstoupil do komunistické strany, bylo motivováno tím, aby jeho kariéra byla rychlejší. Skutečnost, že přišel nový voják k útvaru a ve velmi krátké době se dostal do útvarového výboru KSČ, jen potvrzuje, jak moc chtěl být úspěšný. Základní organizace průzkumného pluku realizovala politiku strany a prosazovala ji v každodenní práci, včetně poltického školení mužstva – vojáků, které také musel Petr Pavel jako velitel čety a posléze roty provádět. ZO KSČ působila svou činností třeba na dva tisíce lidí, byla velmi silná, měla kolem stovky členů. Je však zajímavé, že ani výbor ZO KSČ útvaru mu také nedal doporučení. Proč asi?
A když jsme nastoupili do postgraduálního studia v Brně tehdy na vojenské akademii (dříve Antonína Zápotockého, dnes Univerzita obrany), tak automaticky padlo: Předsedou ZO KSČ bude kapitán Pavel.
Kdo četl vaše vzpomínání na dobu školení budoucích vojenských zpravodajců, tak mu muselo přijít »jako z bondovky«, že jste užívali smyšlená jména a falešné dokumenty – Petr Pavel se jmenoval Pavel Pávek, bydleli jste v konspiračních bytech, připravovali jste se na sledovačky, budování úkrytů, mrtvé schránky. Opravdu to bylo tak?
Ano, však my jsme si nehráli na vojáčky. Jedním z prvních našich úkolů bylo naučit se, že vás nikdo nesleduje, a pokud ano, kdo to je. Učili jsme se techniky, jak získávat lidi apod.
Pavel tvrdí, že první rok z tříletého kurzu se jen učil francouzsky a pak dva roky studoval na »demokratického rozvědčíka«…
První rok jsme skutečně pilovali cizí jazyk. Ale k tomu byly i další předměty, třeba znalost cizích armád. Rozhodně jsme však nestudovali diplomatický kurz. I zde Pavel říká polopravdy. Ve třetím semestru se již aktivně učil základní techniky zpravodajské činnosti – to jsou ty mrtvé schránky či sledovačky.
Kdyby nedošlo ke změně společenských poměrů v roce 1989, kým by byl Pavel podle vás nyní?
Nějakou dobu by zřejmě pracoval v zahraničí jako náš československý vojenský agent, rozhodně ve francouzsky mluvících zemích. Na Západě by získával spolupracovníky socialistické rozvědky, narušoval by tak chod západních států a armád. Pak by se, jak se domnívám, stal jedním z velitelů zpravodajské správy Československé lidové armády. Možná by byl účasten i činnosti štábu Varšavské smlouvy.
Takže jako zpravodajec by konal totéž, co ruští zpravodajci pod krytím diplomatů v ČR. Ti však byli s humbukem vykázáni z ČR.
Pravděpodobně ano.
Jak rozumíte Pavlovu sloganu Vraťme Česku řád a klid?
Opravdu nevím a podle mě je to velmi nebezpečné heslo. Měl by to blíže specifikovat, z nedávné historie již známe mnoho případů, kdy různí vládci zaváděli řád a klid.
Na problematičnost sloganu upozornili i někteří politologové.
Podívejte, jaký řád si pan Pavel přeje? Řád z Ameriky, nebo odkud? Nebo takový řád, abychom si vylepšovali svou minulost pro to, abychom získali výhody? Nebo trestat formou označení dezinformátor všechny lidi, kteří ještě přemýšlejí a nespokojí se s polopravdami například v ČT?
Zopakuji, co jsem již řekl: Ten, kdo bude propříště sedět na Pražském hradě, by měl být člověk slušný, který se nestydí mluvit o své minulosti, mluví na rovinu, jak to bylo. Tým Petra Pavla postupuje podle hesla Nepotvrzovat a nevyvracet. Pokud nereagujete na dotazy stylem »bez komentáře«, lidé po čase zapomenou. Na práci Pavlova volebního týmu je podle mě patrný rukopis amerických poradců. Jde například o snahu setkávat se s motorkáři, řeporyjským starostou…
Není Pavel vydíratelný? Dnes tvrdí, že tři desítky let prokazoval službu demokracii, že má všechny prověrky a západní vyznamenání. Ale v jeho materiálech, které létají po internetu, je uvedeno, že »má velmi dobré teoretické znalosti marxismu-leninismu a socialistickému zřízení je plně oddán. Politiku strany prosazuje ve svém denním životě, zejména na pracovišti«.
To jsou právě důkazy jeho kariérismu. Prověrky i vyznamenání může mít, ale jak a čím za ně zaplatil? Zaplatil loajalitou. Před dvěma lety řekl, že »do politiky nechci«. Dnes kandiduje na prezidenta. Dokázal nepěkně častovat svého vrchního velitele…
Vydíratelnost zde je, a odkud či od koho? Komu bude zobat z ruky. V dějinách byli prezidenti, kteří byli za svou pozici zavázáni USA. Tady opravdu hrozí, že by budoucí český prezident Petr Pavel byl prezidentem, který bude vykonávat přání cizí mocnosti na našem území. Pokud to tak není, ať Pavel dokáže, že to není pravda, ať ukáže své dokumenty například z Vojenského archivu v Olomouci. Pane generále, zveřejněte je! Já například jsem dal souhlas historiku ÚSTR Petru Blažkovi, aby se podíval do mých materiálů ve vojenském archivu v Olomouci. Ať dá takový souhlas i Pavel. Věřte, že já se za svou minulost ani neomlouvám ani nestydím.
V Pavlově životopise jsem si všimla, že během americké invaze do Iráku (2003) působil jako styčný důstojník na americkém velitelství v Kataru. Jenže tahle invaze neměla posvěcení RB OSN a byla vedena USA pod lživým důvodem, že prý měl irácký vládce zbraně hromadného ničení. Copak tohle je plus pro prezidentského kandidáta?
Rozhodně není, ale z pohledu NATO a Američanů, kteří NATO ovládají,asi ano.
Jaký je váš názor na naše vyzbrojování Ukrajiny?
Hlavním motorem války je násilí na civilním obyvatelstvu. Válka bez lidí a zbraní není možná. ČR je nyní na straně toho, kdo dělá vše pro to, aby válka byla. Proč do horkého konfliktu dodáváme zbraně? Chceme válku? Proč se nesnažíme především o diplomatické řešení? Ano, válka může přijít i k nám, zvláště, jestliže cvičíme na našem území ukrajinské vojáky. To je přece dostatečný důvod a důkaz podpory válečného řešení konfliktu.
Platí jedno obecné, že každý národ a stát má právo na svou svébytnost a ochranu. Pokud toto nebude garantováno všem, tedy v Evropě i Rusku, nikdy klid nebude.
Nebojíte se, že po vás jako po tzv. dezinformátorovi půjdou?
Bojím. Jestli za dob socialismu byla cenzura, tak jak nazvat tuto současnost? Pokud nemáte shodný názor s touto elitou, tak máte »smolíka«. Situace je opravdu horší, než byla předtím. Nyní má tato koalice dokonce v plánu schválit zákon o dezinformacích, takže hrozí vězení za názor, nebo ne? Dopracovali jsme se do roku 1952 nebo 1956?
Dostanete se se svým názorem do televize a rozhlasu? Nedostanete. A pokud tato vláda chce vytvořit zákon o dezinformacích a chce zavírat či jinak omezovat jí označená tzv. dezinformační média, tak je jisté, že i tato zdánlivě bezvýznamná média mají silnou moc.
K tzv. dezinformacím Pavel v Hyde parku řekl, že se musíme jako stát chovat s pudem sebezáchovy a že pokud jsou názory nabádající k opuštění NATO, musíme je postihovat. Tedy Pavel by chtěl kriminalizovat za názor?
Tak si tedy odpovězte sami na otázku, v čím zájmu tedy bude případně prezidentem, když hodlá kriminalizovat i za názory na NATO.
Vy vojáci jste se na vojenských školách před listopadem 1989 učili o Varšavské smlouvě, jejím vzniku, významu a potřebnosti pro rovnováhu sil, i o Severoatlantickém paktu a jeho cíli. Jak to mohl voják Pavel strávit, aby se pak právě v dříve jím kritizovaném NATO vyšvihl tak vysoko?
To přece není důkazem čestnosti člověka, ale ukázkou kariéristy. Vždyť i skutečnost, že se omlouvá za pomýlení ve věku dospělého člověka, který byl svým otcem vychováván v společenském zřízení, znamená, že považuje život a práci svého otce za pomýlenost? No to není výrazem ničeho jiného než kariérismu bez skrupulí. V jeho »papírech« se píše, že prosazoval politiku strany s radostí a uvědoměle. Ale dnes každému říká, že s odporem. On byl kovaným komunistou, a ejhle, přišel jiný kovář a pravděpodobně ho překoval. Přece lidé, kteří zasvětí svůj život něčemu, tak si sami sebe musí vážit.
Ještě k možné vydíratelnosti Petra Pavla. Mohlo to být takto: Věděli, že Pavel je kariérista, a tak mu řekli – budeš-li konat v našem zájmu, budeme tě posunovat vzhůru. Položte si otázku, co udělal jako náčelník Generálního štábu AČR (2012-2015) pro naši armádu. Naše armáda není schopna vést žádnou vojenskou akci bez podpory druhých. On byl ten, který mohl jako náčelník genštábu říci politikům: Dělejte s tím něco. Zato v době, kdy byl šéfem Vojenského výboru NATO (2015-2018), řekl »já se stydím za svého prezidenta«.
Jestliže chceme žít v klidu a míru a mít jistotu, že jsme svrchovaná Česká republika, nemůžeme v osobě prezidenta republiky prosazovat zájmy jiných mocností. Měl bych jedinou prosbu pro lidi mé milované země – nedávejte na první dojem, ukončeme éru, kdy elita, která skutečně potřebuje od obyčejných a poctivých lidí pouze legitimizovat svoje posílení formou zvolení, doslova zneužívá naší důvěřivosti. Dejme hlas jen těm, které známe, nebo se nestydí za svou minulost, kterou dokážou říci na rovinu. Bez zamlčování, bez ukrývání všeho, co by mohlo uškodit jejich jinak perfektnímu mediálnímu obrazu. Vždyť »Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí«.
Monika HOŘENÍ
FOTO – autorka
