Komu vadí list Národní osvobození?

Původně čtrnáctideník Českého svazu bojovníků za svobodu navazující na Hlas revoluce, vydávaný Svazem protifašistických bojovníků do roku 1990, se kvůli politickému tlaku změnil před časem v měsíčník. Především pak zeštíhlil o polovinu a z původních šestnácti má dnes osm stran, což je výsledek dlouhodobé snahy ODS a dalších představitelů novodobého proudu přepisovačů dějin, kterým se nehodí do krámu periodikum připomínajícím památku vlastenců, protifašistický odboj, hrdinství Rudé armády, události na východní frontě a vůbec historická pravda o původu, vzniku, příčinách a konci druhé světové války.

Politické tlaky kvůli obsahovému zaměření jmenovaného periodika vyvrcholily před krátkým časem rozhodnutím poslanců odebrat Českému svazu bojovníků za svobodu, mezi jehož velké příznivce patří kupříkladu prezident republiky Miloš Zeman, státní dotaci na jeho činnost. A to v čase, kdy se doslova mrhá veřejnými prostředky v podpoře domácí kinematografie, produkující vesměs slaboduché snímky, či se dotují divadla a divadélka v nesmírném množství, kdy má kupříkladu téměř každá pražská čtvrť vlastní scénu.

Iniciátorem zastavení státní dotace Českému svazu bojovníků za svobodu na jeho činnost stojí poslanec Jakub Janda z ODS. Za všechny názory na tuto záležitost při této příležitosti citujeme z otevřeného dopisu Jandovi devětadevadesátileté Marty Kolesové, členky ČSBS:

»…hrubě jste urazil ve svém březnovém vystoupení v Poslanecké sněmovně členy ČSBS od Ostravy až po Brno, od Krkonoš až po Prahu a Šumavu. Hlavně jste urazil zakládající členy Svazu protifašistických bojovníků. Tento Svaz, jehož jsme pokračovatelé, navázal na organizace vzniklé hned po válce v roce 1946. Zakládali je lidé, kteří se vrátili z různých koncentračních táborů, podupáni, pošpiněni německým fašismem, a také vojáci z různých front, domácího i zahraničního odboje, čeští občané vyhnaní z pohraničí – to byl základ vzniku protifašistických bojovníků. Těchto lidí si my, členové ČSBS, vážíme. Pietně tyto generace uctíváme a hlásíme se k naší malé zemi, jazyku a národní hrdosti. Hlásíme se k vlastenectví a to se nyní nenosí a nepěstuje. V květnových dnech půjdeme položit květiny k pomníkům a pomníčkům obětem války a dalším hrdinům z našich řad. Uděláme to rádi – i bez Vaší finanční podpory…«

Nezanedbatelným faktem je, že k zastavení dotací jmenované organizace došlo v čase dlouhodobých německých snah »vyvinit« se ze zodpovědnosti za hrůzy druhé světové války, holokaustu a plánů na světovládu třetí říše s vyhlazením Slovanů a dalších »nekvalitních« národů z mapy světa, a to při tichém souhlasu Evropské unie se stále zřetelnějším přepisováním dějin.

Ivan ČERNÝ